Václav Jansa byl vynikajícím krajinářem, ilustrátorem, brilantně ovládal techniku akvarelu a byl také jedním z tvůrců odpovědných za uchování asanovaných staropražských zákoutí alespoň na papíře či na plátně. V představovaném díle se prezentuje námětem jednoznačně vypovídajícím o tvářnosti jeho tvorby. Ať už byl inspirován městskými zákoutími, nebo jihočeskými rybníky, vždy se mu podařilo vystihnout jejich malebnost a mnohdy i historické detaily důležité pro danou lokalitu. Stejným způsobem přistupoval i k dílům, která vznikala v zahraničí. Jansa na přelomu století často maloval také v údolí Otavy, zejména kolem Písku, je autorem řady pohledů z jižních Čech, kde studoval tamní rybníky, lesy a vřesoviště. Možná i jeho Lekníny, plující snad na hladině rybníka Tisý či Potěšil u Třeboně, spadají do jihočeské rybniční soustavy. Volbou námětu, koloritem, atmosférou i celkovým provedením tvoří charakteristickou ukázku Jansovy práce po roce 1900, tedy těsně po jeho čtyřicítce, v době, kdy byl již plně etablovaným a uznávaným umělcem. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.