Zimní krajinná kompozice z období autorova klasicistního obratu demonstruje Kubínovu typickou harmonizující tendenci, kdy motivy architektonických prvků v krajině slouží k vytvoření prostorově uspořádaného, pevně komponovaného celku. Sisteron v zimě, zachycený v subtilní barevnosti s převahou šedobílých valérů a jemnou tonální škálou, představuje dílo z období po roce 1919, kdy se malíř již etabloval ve Francii pod jménem Othon Coubine a začal uplatňovat techniku „morceau par morceau“ (kousek po kousku), jež nepřipouští dodatečné přemalby ani korekce. Pevná kompoziční osa nižšího mostu v popředí s vyšším viaduktem v pozadí, zasazenými do zimní alpské krajiny, odráží autorův příklon k řádu, umocněný setkáním s díly italských renesančních mistrů, zejména Piera della Francesca, jehož studiu se za první světové války intenzivně věnoval v Louvru. Strohé vertikály stromů a horizontální linie mostní konstrukce vytvářejí charakteristickou tektoniku, jež připomíná architektonickou logiku raných děl Nicolase Poussina, přičemž potlačená barevnost navozuje spíše atmosféru než pitoreskní aspekt krajiny. Redukovaná barevnost zdůrazňuje více kontemplativní náladu než malebnost výjevu a melancholické vyznění díla rezonuje s tragickými okolnostmi umělcova života v Provence, kde krátce předtím ztratil syna i první manželku Blaženu. Plátno dokumentuje Kubínův zásadní přechod od expresivních tendencí ke kultivovanému neoklasicismu, který mu – zejména díky podpoře americkým sběratelem Leem Steinem – zajistil mezinárodní uznání a vedl k jeho trvalému usazení v regionu Nízkých Alp, jejichž nadčasová krása prostoupená stopami antické minulosti se stala jeho celoživotním námětem – s výjimečnou citlivostí zachycoval právě ona odlehlá zákoutí, která, byť nesou otisk lidské přítomnosti, ve své majestátní tichosti člověka k naplnění své dokonalosti nikterak nepotřebují. Vystaveno v Galerii Vildrac, Paříž pod č. 1289. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D., (cit.: „[…] ‚Sisteron v zimě‘ je autentickou, motivicky neotřelou, do vizuálně skvostné provensálské zimy zasazenou ukázkou Coubinova vrcholného (neo)klasicismu. […] Malíře zaujal skvostný motiv vizuálního propojení dvou mostních konstrukcí, jež dohromady vytvářejí zdání akvaduktu. Jako by tím chtěl Coubine poukázat na skutečnost, která ho tak fascinovala, že ‚celou tou krajinou šly věky‘ (autorova slova), že historie byla cítit ‚na každém kamenu a každé hroudě‘. […]“).