Tato vynikající interpretace Paganiniho, zachyceného v okamžiku extatické houslové hry, představuje jedno z nejpůsobivějších děl Tichého cyklu věnovaného slavnému houslovému virtuosovi. Pochází z umělcova sběratelsky nejvyhledávanějšího tvůrčího období čtyřicátých let, kdy plně rozvinul svou charakteristickou výtvarnou poetiku založenou na dramatických černo-bílých kontrastech. Expresivně deformovaná silueta interpreta s výraznýma pavoučíma rukama a dramaticky protaženým profilem dosvědčuje jeden z mnoha přístupů umělce k tomuto námětu, který Tichého zaměstnával od roku 1941 až do konce života. Tato verze nicméně patří k nejpreciznějším zpracováním tématu v rámci autorova osobitého cyklu a reprezentuje tendence umělce synkreticky spojovat technickou dokonalost s emocionální expresí. Ikonograficky pozoruhodný detail papežského Řádu zlaté ostruhy, jímž papež Lev XII. vyznamenal houslistu roku 1827, svědčí o Tichého systematickém zájmu o faktografii a historické reálie spojené s touto postavou. Niccolò Paganini se v kontextu Tichého tvorby stává alter egem samotného umělce – symbolem naprostého ponoření do tvůrčího aktu, outsiderství i technické brilantnosti, která přesahuje běžné hranice a stává se médiem transcendence. Tento ikonografický motiv nebyl v českém výtvarném umění první poloviny 20. století běžný, čímž Tichý aktivně rozšířil rejstřík českého moderního figurálního umění o téma virtuozity jako metafyzického fenoménu. Dynamicky vedená linie, typická pro Tichého kresby tohoto období, zde vystihuje dvojí napětí – mezi zvukem a obrazem i mezi technickým mistrovstvím a emocionálním vyjádřením. Pochází z kvalitní pražské poválečné sbírky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.