Porovnáme-li tvorbu Julia Mařáka s ostatními Haushoferovými žáky z pražské Akademie výtvarných umění, najdeme celou řadu společných témat a výtvarných východisek. Zároveň – ať už se jedná o Adolfa Chwalu, Adolfa Kosárka, či Bedřicha Havránka – byl každý z nich osobitý a každý svým způsobem jedinečný. Výjimečné postavení Julia Mařáka v rámci této generace je založeno hned na několika pilířích, mezi něž patří především příslušnost ke generaci Národního divadla a jeho pedagogické působení. Dalším prvkem neoddělitelně spjatým s jeho uměleckým odkazem jsou i jeho velkoformátové uhlové kresby, takové, jakou je i představovaná s označením Jelen v bukovém lese. Jde o dílo, které o autorově mistrovství prozradí možná více než olejomalba – skromné monochromní prostředky kresby uhlem, jimiž věrně vymodeloval prostor, jednotlivé přírodniny i faunu a zachytil prchavou atmosféru okamžiku, kdy jelen jako by zpozoroval protentokrát mírumilovného lovce-malíře, vypovídají o Mařákově talentu a píli naprosto výmluvně. Podobné uhly vytvářel jako studie vhodné k rozpracování pro ateliérovou olejomalbu – čas a všeobecné uznání mezi sběrateli těmto studiím však oprávněně vtiskly status svébytných artefaktů. Jejich vysoká hodnota spočívá mj. v tom, že nejpřímější a nejrychlejší možnou cestou zprostředkovávaly odkaz plenérové zkušenosti barbizonských mistrů. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a PhDr. Š. Leubnerovou.