Oldřich Blažíček byl podobně jako řada dalších umělců silně zaujat krásami Florencie, obzvláště slavný most zlatníků (označení odvozeno podle zlatnických obchůdků a dílen pocházejících z 16. století), známý též jako Ponte Vecchio, byl pro něj především vizuálně přitažlivý – pohled na architekturu mostu zaznamenal minimálně ve třech variantách z různých úhlů pohledu a v odlišných formátech. Navzdory tomu, že se jednalo o práce relativně rané, vytvořené nedlouho po absolvování pražské Akademie výtvarných umění, lze je označit za ukázku vynikajícího malířského talentu a umu. Rok 1913, kdy představovaný obraz vznikl, znamenal pro Blažíčka možnost vycestovat prostřednictvím Hlávkova stipendia, což hojně využil právě na cesty do Itálie a Dalmácie, kde pilně maloval nejen přírodní náměty, ale i architekturu či sakrální interiéry. Již zde prokázal zaujetí a technické schopnosti pro konstrukci prostoru, skladebnost objemů i přesnost a logiku jednotlivých architektonických článků. Tato mimořádně uvolněná práce vykazuje kromě zřetelných malířských kvalit i vysokou dokumentární hodnotu, svým formátem i dokonalým provedením ji tak lze zařadit mezi vysoce přitažlivé a sběratelsky vzácné artefakty. Navíc je prezentována ve vkusné dobové adjustaci. Při konzultacích posouzeno PhDr. N. Blažíčkovou-Horovou a PhDr. E. Havlovou, autorkami recentní umělcovy monografie a soupisu díla, do jehož elektronické podoby bude představované plátno zařazeno.