Toto Piepenhagenovo nokturno nesené v estetice vrcholného romantismu vynikajícím způsobem reprezentuje tvorbu autora, jenž i přes zavádějící zařazení do skupiny tzv. malých mistrů patřil k nejvýznamnějším představitelům české krajinomalby první poloviny 19. století. Umělec zde v typicky komorním formátu rozvedl fascinující, až pohádkově snovou scénu v hřejivém svitu měsíce, jenž se odráží nedaleko břehu v zrcadle potemnělé vodní hladiny. Využity jsou tu oblíbené atributy romantické malby, zahrnující chátrající chalupu po pravé straně a skupinku na loďce, snad se jedná o rybáře, kteří se vracejí z nočního rybolovu s blíže nespecifikovatelným úlovkem, možná s úhořem, možná jen s rýmou. Světlo je jemné, sametově měkké a prostupuje obrazovou plochu nabývající na zvláštní zastřenosti a tajemnosti, jež je pro Piepenhagena tolik typická a ještě v druhé polovině 19. století ovlivnila řadu krajinářů. Jeho pracovní postupy jsou v rámci celých dějin umění nevídané – často pracoval na základě vzorníků, jejichž prostřednictvím a dle výběru zadavatele komponoval ideální krajiny s požadovanými atributy. Tyto vzorníky jsou dnes součástí sbírek Národní galerie v Praze a jsou cenným podkladem ke studiu Piepenhagenova díla i tvorby jeho dcer. I představovaný olej vychází z těchto vzorníků, a to konkrétně z inv. č. O 938 (OP 1157) a inv. č. O 939 (OP 1158). Součástí sbírek Národní galerie je i varianta představovaného díla (inv. č. O 16270). Zmiňované vzorníkové předlohy i varianta této práce jsou publikovány a reprodukovány v odborné literatuře (N. Blažíčková-Horová, ed.: August Bedřich, Charlotta a Louisa Piepenhagenovi, Praha 2009, kat. č. 112, 200 a 201). Prezentováno ve vkusné dobové adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a PhDr. Š. Leubnerovou.