V kontextu pozdní tvorby Toyen představuje soubor dvanácti oboustranných koláží fascinující vhled do intimního tvůrčího procesu umělkyně během jejího závěrečného pařížského období. Tyto koláže, které vznikaly jako svébytný vizuální deník a inspirační materiál pro malířskou tvorbu, odhalují systematickou práci s motivy, jež Toyen sbírala a archivovala po desetiletí. Každý list představené série prezentuje důmyslnou kompozici výstřižků z módních časopisů, vědeckých publikací a reklamních materiálů, kde autorka experimentovala s juxtapozicí zdánlivě nesouvisejících obrazů – od anatomických ilustrací, přes fotografie zvířat až po reklamní snímky potravin. Charakteristická je pro tyto koláže absence překrývání jednotlivých prvků; místo klasické surrealistické techniky vrstvení Toyen zvolila aditivní princip řazení obrazů vedle sebe, čímž vytvořila vizuální „katalogy“ svých celoživotních témat. V kolážích se opakovaně objevují motivy typické pro její obrazy – metamorfózy těl, erotické náznaky, přírodní struktury a fragmenty městské krajiny –, které jsou však zde předkládány v syrovější, bezprostřednější formě. Pro sběratele znamenají předložené koláže vzácnou příležitost nahlédnout do osobního archivu, tvůrčí „laboratoře“ jedné z nejvýznamnějších představitelek evropského surrealismu.Pozoruhodný je způsob, jakým Toyen pracovala s obrazovým materiálem z dobových francouzských encyklopedií a módních časopisů (Paris Match, Lui či Vogue) nebo se staršími prvorepublikovými československými magazíny i světově proslulými vědeckými ilustracemi, např. s výstřižky z díla německého biologa a kreslíře Ernsta Haeckela Kunstformen der Natur (1899–1904), jehož estetizující pojetí přírodních forem rezonuje s vlastní autorčinou surrealistickou transformací reality (100 litografických tabulí s detailními ilustracemi mořských organismů tak kromě Toyen inspirovalo řadu dalších umělců, zejména surrealistů a metafyziků, mj. Edwarda Wadswortha či Pierra Roye). Zvláště pozoruhodný je list s motivem líbajících se rybiček, který přímo odkazuje na plátno z roku 1950 Puis, plus tard (komb. tech. /olej a písek/ na plátně, 1950, 42 × 127 cm) – fotografie dvou bojovnic v akváriu i jejich skicovité nákresy tady Toyen systematicky řadí vedle dalších rybích motivů, čímž vytváří obrazovou esej k obrazu. Uhrančivý je též motiv křičící ženy v expresivní černobílé fotografii, který dominuje listu s metamorfními motivy motýlů, jenž příznačně ilustruje surrealistickou fascinaci ženskou tělesností i její propojení s tématem životních proměn.Sběratelskou atraktivitu díla podtrhuje provenience z malířčiny pozůstalosti, prodávané v roce 1982 aukčním komisařem Vincentem F. Waplerem v Paříži (Succession Toyen, 21. 6. 1982; koláže prodávány na konci aukce, a tudíž v katalogu neuvedeny). Cenným dokladem autenticity jsou také autorčiny vlastnoruční poznámky na okrajích listů, které dokumentují její systematický přístup k archivaci vizuálního materiálu. Detailní fotografie oboustranných koláží jsou k dohledání na internetových stránkách Galerie KODL a na portálu Artslimit.com. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Toyen si během pařížského období shromažďovala množství výstřižků, jež představovaly svět, jenž ji upoutal, staly se jí jakýmsi druhým domovem, o nějž se zajímala více než o své okolí. Sdružovala je podle témat, takže celý soubor představuje osobní obrazový atlas, který má především výraznou dokumentární hodnotu, sloužící k poznání její představivosti, […] ukazující značnou šíři jejího zájmu o přírodu, jídlo, umění, spotřební svět […].“).