Předložený portrét Ženy ve večerních šatech zachycuje pozdní fázi tvorby Františka Zdeňka Eberla, českého rodáka trvale usazeného v Paříži, který po bouřlivém životě v bohémském prostředí Montmartru nalezl v poválečném období klidnější tvůrčí rovnováhu. V díle jsou stále patrné charakteristické znaky jeho malířského rukopisu – specificky stylizované oči mandlového tvaru s prázdným pohledem, které mu dle teoretika Reného Édouarda-Josepha poskytovaly uměleckou originalitu a odlišovaly jeho portréty od ostatních malířů pařížské školy. Formální elegance portrétu s důrazem na noblesní atributy (večerní šaty bez ramínek, perlový náhrdelník) představuje zajímavý kontrapunkt k jeho raným dílům z dvacátých let, kdy maloval převážně ženy z okraje společnosti. Tato tematická proměna koresponduje s umělcovým životním stylem po druhé světové válce, kdy pravidelně pobýval v Monaku jako jeho čestný občan a pohyboval se ve vyšších společenských kruzích. Barevnost obrazu zůstává věrná Eberlově typické paletě zemitých tónů, práce s objemem je však oproti expresivnějším počátkům ovlivněným přátelstvím s Modiglianim či Picassem uměřenější, což svědčí o umělcově vyzrálém stylu oceněném v roce 1954 cenou Prix de Peinture Populiste. V soupisu autorova díla, sestaveném vídeňským obchodníkem s uměním Geraldem Weinpolterem a Miriam Forster, je obraz uveden pod číslem G741 (Catalogue Raisonné of François Eberl 1887–1962) a v roce 1954 byl prezentován na výstavě v Galerie de l'Elysée (18.–30. 11. 1954, Paříž). Při konzultacích posouzeno PhDr. J. Machalickým a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložen certifikát autenticity G. Weinpoltera.