Antonín Chittussi patřil mezi solitérní umělce 19. století, jejichž dílo mělo svou hodnotu nejen samo o sobě, ale bylo také zásadní jako určitý most, jehož prostřednictvím některé myšlenky světového umění mohly zakořenit i v českém prostředí a přinést své plody v následující generaci – ne náhodou se o žácích Julia Mařáka říká, že k Mařákovi chodili do školy a k Chittussimu za školu. Voda a les, tj. základní kameny pro fenomén francouzské plenérové malby, byly taktéž nerozlučnou součástí díla Antonína Chittussiho. Obzvláště krajinný park v okolí Fontainebleau, kam zamířil bezprostředně po příjezdu do Paříže, byl určující. Svědčí o tom i jeho korespondence, kde se mj. dočteme: „Zde se najde vše […] a k tomu ještě ta zvláštnost, že má celá příroda zde brilantní barvu. […] tisíce malebně rozlámaných stromů a větví leží po skalách a po vřesu – jako by kvůli malířům to bylo naschvál upraveno.“ Sotva by bylo možné podstatu představovaného díla vystihnout přesněji, než jak to učinil jeho autor. Charakteristická je zde také zdařilá snaha o vystižení konkrétní denní doby – jedná se o mezní světelný efekt kolem západu slunce. Tlumené odstíny barev jsou tu mistrně vystiženy, a to tak, aby světlo i celkové pojetí výjevu v divákovi hmatatelně evokovaly atmosféru, pro kterou si malíř tuto konkrétní lokaci vybral. Prezentováno ve vkusné dobové adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a PhDr. Š. Leubnerovou.