Křehká kytice bílých růží je výraznou ukázkou malířské vyzrálosti a emocionální hloubky, charakteristické pro tvorbu Jana Baucha na přelomu třicátých a čtyřicátých let 20. století. Dílo nese všechny znaky jeho osobitého, výrazně expresivního rukopisu, ve kterém barva a tvar nabývají téměř hmatatelné fyzické přítomnosti. Růže v dekorativní antikizující váze působí sochařsky a monumentálně. Běloskvoucí koruny ostře vystupují z tmavého pozadí, čímž autor vytvořil dramatické napětí odrážející neklidnou dobu vzniku obrazu. Silné vrstvy olejové barvy, nanášené s gestickou energií a jistotou, dokazují jeho schopnost pracovat s barvou jako s hmotou. Navzdory dramatickému koloritu však květiny nevyjadřují tragiku a smutek, ale naopak světlo, které z nich vyzařuje, přináší do kompozice život a naději. Obraz patří mezi díla, v nichž se Bauchovo koloristické mistrovství a cit pro expresivní výpověď plně rozvinuly. Květiny se staly nositelkami emocí a vizuální básní, která zachycuje kontrast mezi krásou a tíhou reality, mezi pomíjivostí a věčností. Hodnotu díla zvyšuje jeho prezentování na autorově samostatné výstavě (Jan Bauch, Topičův salon, Praha, 16. 2. – 6. 3. 1940, kat. č. 41). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D., (cit.: „[…] Divák má před očima ‚živou‘ podívanou, kdy se může kochat krásnou malířskou hmotou – tzv. belle matière v duchu nejlepších francouzských tradic – z níž je sošně vystavěna skvostně orchestrovaná, jednodruhová kytice v noblesní váze. […]“).