Stanislas Lépine, jenž je v literatuře označován též jako nestor či předchůdce francouzských impresionistů, tvořil po většinu druhé poloviny 19. století, získal základy malířského umění přímo od slavného Camilla Corota, opakovaně prezentoval svá díla na pařížském Salonu, a vystavoval dokonce na proslulé první impresionistické výstavě roku 1874. Navzdory společnosti i městu, ve kterém se Lépine pohyboval, stejně jako talentu i píli, byl však doceněn především posmrtně – přesto právě v období sedmdesátých let 19. století, a to i přes tehdejší obecnou krizi na trhu s uměním, uspořádal hned několik úspěšných prodejních výstav, v roce 1877 dokonce zakoupil čtyři jeho obrazy známý obchodník Paul Durand-Ruel. Lépinovým hlavním inspiračním zdrojem byla Paříž, která ho zaujala obzvláště okrajovými a klidnými lokacemi a periferiemi, čímž vytvořil určitou protiváhu těm tvůrcům, kteří tehdy byli fascinováni ruchem velkoměsta a jeho pulzujícími bulváry.Plátno s označením La Seine au Pont de Bercy zachycuje jednu z autorových oblíbených lokací. Zobrazeno je zde dosud neregulované nábřeží řeky Seiny v pozadí s mostem Pont de Bercy, nalézajícím se nedaleko soutoku Seiny s Marnou a spojujícím Boulevard de Bercy a Boulevard Vincent Auriol ve dvanáctém a třináctém pařížském obvodu. V brilantní malířské zkratce, která však nic neztrácí z vypovídající hodnoty dobových reálií, je zde most zpodoben ještě v původním stavu bez pozdějších architektonických úprav a zachycen je i běžný život místního obyvatelstva. Fascinace lodní dopravou a zejména dýmajícími parníky nám tu společně s motivem městské periferie obecně připomenou dílo Antonína Chittussiho, jehož tatáž Paříž inspirovala jen o několik let později.Hodnotu a jednoznačnou autenticitu díla potvrzuje jeho publikování a reprodukování v autorově catalogue raisonné (R. Schmidt / M. Schmidt: Stanislas Lépine, 1835–1892, Catalogue Raisonné de l'œuvre peint, Paříž 1993, obr. str. 144, kat. č. 331) a zveřejnění v další literatuře (A. Alexandre: La collection Henri Rouart, Paříž 1912, str. 99). Provázeno je rovněž zásadní výstavní historií (Exposition rétrospective d'œuvres de Stanislas Lépine, Galerie Durand-Ruel, Paříž, 28. 11. – 17. 12. 1892, kat. č. 106; Exposition universelle. Exposition rétrospective de la ville de Paris, Paříž 1900, kat. č. 176). Podstatná je i provenience díla, která je detailně podchycena ve zmíněném autorově catalogue raisonné – mezi významnými bývalými majiteli obrazu lze zmínit v prvé řadě Paula Durand-Ruela či dalšího význačného sběratele Henriho Rouarta.Představovaná práce tak po všech stránkách prezentuje svého autora v jeho nejtypičtější poloze. Kvalitou svého zpracování, volbou námětu i datem svého vzniku zároveň zapadá do jeho nejsilnějšího a sběrateli nejoceňovanějšího období. Prezentováno ve vkusné dobové adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza Mgr. P. Kubíka.