Rok 1923, kdy vznikl i představovaný obraz, se pro Blažíčka nesl tradičně ve znamení značné umělecké činorodosti – již třetím rokem působil též pedagogicky jako mimořádný profesor kreslení a malby na ČVUT v Praze. Kromě řady lokací, kde tehdy maloval, například v Novém Městě na Moravě, ve Štramberku či Slavíkově, čerpal inspiraci rovněž v Praze. Tradičně se tenkrát zaobíral také interiéry pražských chrámů, ovšem ujal se i této konkrétní zakázky. Pražské panoráma je v Blažíčkově tvorbě vzácnou raritou, známý je např. jeho Pohled na Prahu z roku 1916, formát panorámatu má i plátno s námětem VII. všesokolského sletu z roku 1920. Pražské mosty tak patří do velmi úzké skupiny prací, k jejichž vzniku, zdá se, dala vždy popud spíše vnější pobídka než autorova osobní touha po zvládnutí specifického úkolu, jako tomu bylo dříve u Antonína Slavíčka a jeho pohledů na Prahu z Letné.Výjev malíř pravděpodobně zachytil z bašty sv. Máří Magdaleny, jež je součástí pozemku Kramářovy vily, případně z vyhlídky od Hanavského pavilonu na Letné – ten se nachází nad Strakovou akademií, dnešním úřadem vlády, jehož neobarokní střecha na obraze uvádí do města diváka jako první. Panoramatické pojetí a velkorysá plocha umožnily Blažíčkovi jasně a čitelně zachytit hlavní pražské dominanty s důrazem na vltavské mosty – zcela v popředí se nachází dnešní Mánesův most (zprvu most Arcivévody Františka Ferdinanda), dále Karlův most (původně Kamenný most), za ním již most Legií (dříve most Císaře Františka I.) protínající Střelecký ostrov a už jen v obrysech lze rozeznat Jiráskův i Palackého most (původně Podskalský most) a nakonec i oblouky vyšehradského železničního mostu. Stověžatou Prahu zde můžeme obdivovat díky věrně vyvedeným siluetám jejích hlavních dominant – rozpoznatelná je tak kupř. kupole kostela křižovníků, Staroměstská mostecká věž, střecha Národního divadla, Šítkovská vodárenská věž a samozřejmě Vyšehrad s věžemi baziliky sv. Petra a Pavla rozplývající se v mlhách.Dobře zmapovaná je i provenience díla – pro původního majitele, v jehož rodině se obraz nacházel až do současné doby, bylo dílo umělcem namalováno přímo na zakázku. Sběratelskou hodnotu obrazu potvrzuje jeho zařazení do monografie a soupisu díla PhDr. N. Blažíčkové-Horové a PhDr. E. Havlové, kde je uvedeno jako nezvěstné a černobíle reprodukováno (kat. č. N59, obr. str. 460 soupisu díla). Prezentováno ve vkusné dobové adjustaci. Přiložena odborná expertiza Mgr. P. Kubíka.