Ve Žlutém slavíkovi se projevují klíčové aspekty Janečkovy vyzrálé tvorby, kdy plně vykrystalizoval jeho nezaměnitelný rukopis balancující mezi přesnou kresbou a poetickou abstrakcí přírodních motivů. V kompozici díla se ukazuje autorův charakteristický přístup k zobrazování – zatímco stébla trav a organické prvky v pozadí jsou provedeny s téměř staromistrovsky precizní linií, centrální motiv ptáčka působí jako animovaná figurka vsazená do intimního mikrosvěta, což odráží malířovu zkušenost s knižními ilustracemi i jeho celoživotní zaujetí drobnými přírodními formami. Barevná harmonie v tlumených zemitých a zlatavých tónech s akcentem slavíkova žlutého peří vytváří napětí mezi reálným a imaginativním, přičemž ztvárnění světelného kruhu připomínajícího měsíc vnáší do kompozice další symbolickou rovinu vztahu mezi nebem a zemí. Dílo se řadí do známého cyklu Ptáků, v němž Janeček od sedmdesátých let systematicky rozvíjel osobitý vizuální jazyk kombinující prvky realismu a abstrakce s jemnou poetickou nadsázkou. V tomto plátně autor organicky transformuje své dřívější tvůrčí experimenty z šedesátých let do vyzrálého výtvarného jazyka s typickou meditativní atmosférou, jež reflektuje jeho hluboký vztah k přírodě coby nevyčerpatelnému zdroji inspirace i duchovních přesahů. Obraz je uveden v autorově soupisu díla pod stejným názvem a číslem 10 055. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Ing. T. Janečkem, autorovým synem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.