Pastel z roku 1968 reprezentuje charakteristickou ukázku pozdní tvorby Josefa Šímy, v níž autor originálně transformoval svou krystalickou fázi z padesátých let směrem k abstraktnější, éteričtější formě. Dílo evokuje vzdálené vzpomínky prostřednictvím geometrických útvarů – šestiúhelníků připomínajících krystaly –, jež vystupují z šedavého pozadí jako světelné objekty. Toto pojetí úzce koresponduje s tematicky příbuzným dílem Němý požár paměti (Le muet incendie de mémoire), podtrhujícím metafyzický rozměr Šímovy tvorby tohoto období, kdy umělec kontempluje čas, historii a vnitřní krajiny paměti. Krystaly dokládají syntézu autorova celoživotního směřování – od lyrického kubismu po osobitě uchopený abstraktní výraz s nezaměnitelnou poetickou kvalitou. Motiv krystalu zde funguje jako archetyp pevného řádu v chaosu, symbol čisté formy a esence světla, prvků prostupujících jeho tvorbu od dob členství ve skupině Le Grand Jeu. Jemná pastelová technika s dominancí šedých, světle modravých a zelenavých tónů vytváří atmosféru meditativního klidu při současném napětí mezi abstraktními formami a jejich prostorovým uspořádáním. Charakteristické světelné pulzování, jehož Šíma dosahoval vrstvením transparentních barevných ploch, je zde akcentováno strohostí barevné palety a intenzitou bílých míst. V kontextu evropského umění představuje dílo osobitou syntézu lyrické abstrakce a geometrizujících tendencí, nesoucí distinktivní rukopis umělcovy vizuální poezie. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Kresba Josefa Šímy je přínosná z několika hledisek: co do volby techniky pastelu, co do volby jednoduchých útvarů, jejichž geometrická podoba se teprve ustaluje ze světelné substance, jež podnítila jejich vznik. Máme tak před sebou v kostce Šímovu osobitou kosmologii. […]“).