Impresivně laděný realismus a osobitá lyrika vetkané do zimní krajiny jsou nezaměnitelnými atributy odkazujícími k paletě Františka Kavána, jehož práce ve své šíři i kvalitě jednoznačně svého autora řadí k vůdčím osobnostem slavné generace žáků Julia Mařáka. V rámci zimních motivů patřil Kaván k nejplodnějším a nejvynalézavějším – zejména v rámci zacházení s bělobou a jejími nespočetnými valéry dokázal vždy autenticky zpřítomnit charakteristické rysy přírody, kde výsledná podoba sněhu závisí na konkrétním místě, na kterém ho malíř nalezl. Malířův sníh se tak proměňuje od čistě bílého po ocelově šedý a nabývá mnohdy narůžovělých odstínů. Růžová se rafinovaně promítá i v jeho Zimě na Vysočině, kde zabarvuje obzvláště celý pruh druhého obrazového plánu. V této horizontálně pojaté kompozici dokázal její autor s postupnou gradací vyjádřit nejen ztuhlou nehybnost mrazivého dne, ale i sílu přírody, jejíž vzhled se v zadním plánu začíná proměňovat v hrozící sněžnou bouři. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.