Václav Radimský (1867–1946)
Zahájení výstavy: 21. 6. 2011 10:00 | Ukončení výstavy: 30. 9. 2011 20:00
Malíř krajinář Václav Jan Emanuel se narodil 6. října 1867 v Kolíně v rodině právníka Václava Radimského, který byl zároveň majitelem mlýna a později také statkářem v Pašince. Václavova rodina byla nejen zámožná, ale také s kulturními zájmy, a proto se snažila dát dětem pečlivého vychování a vzdělání. Po ukončeném gymnáziu odešel Václav studovat do ciziny. Krátce pobýval v Mnichově, studoval v soukromé krajinářské škole Eduarda von Lichtenfels ve Vídni a v roce 1889 se vydal do Francie. Z podnětu malířky Zdenky Braunerové se asi v roce 1892 usadil v Barbizonu, kde měl možnost přímo poznat francouzskou impresionistickou malbu, zejména obrazy Clauda Moneta a Camilla Pissarra, kteří se stali jeho vzorem. Tehdy už slavný Monet žil v Giverny a kolem něho se vytvořila početná kolonie malířů z celého světa. Mezi nimi od roku 1895 i jeden Čech s rakouským pasem - Václav Radimský. Radimský nejprve bydlel v hotelu Baudy, tak jako většina v Giverny se usadivších malířů, pak si zde pronajal důma nakonec se namnoho let usadil o něco níže po proudu řeky Seiny v Le Goulet u města Vernon, ve starém nepoužívaném mlýně La Bergamotte.Tady si zřídil ateliér, na Seině pak měl zakotvenou loďku, kterou používal jako plovoucí ateliér a v ní prý občas maloval společně s Monetem. Byl velmi pracovitý, maloval lehce a rychle. V Giverny vznikl Radimského početný soubor záběrů na řeku Seinu v různých ročních obdobích. Nejraději však vyhledával prosluněné partie, pohledy na vodní plochu, zachycoval odrazy stromů na vodní hladině a přitom se zaměřoval na zachycení mihotavých světel, slunečních paprsků a vystižení barevné atmosféry dne. Radimský byl ve Francii úspěšný. Vystavoval na pařížských Salonech, v roce 1894 za obraz Kapradiny (Etudes de Fougeres) získal ocenění jako vůbec tehdy nejmladší malíř. O rok později obdržel zlatou medaili v Rouenu a v roce 1900 na Světové výstavě v Paříži. Pravidelné spojení udržoval i s domovem, obesílal výstavy Krasoumné jednoty, osmaosmdesáti obrazy výstavenými u Topiče v roce 1899 poskytl české veřejnosti první informace o impresionismu. Časopisy Zlatá Praha, Světozor nebo Volné směry otiskovaly pravidelně reprodukce jeho obrazů. Jako příslušník nepřátelské země byl zprvu internován ve věznici v Rouenu a propuštěn až na zákrok ministerského předsedy Georgese Clemenceau, který si také zakoupil Radimského obraz. Radimský, zklamán Francií, se po válce vrátil domů a usadil se na rodném statku v Pašince u Kolína, ten tehdy patřil jeho nevlastním bratrům, a zde žil a pracoval až do své smrti v roce 1946. Když se Radimský vrátil po skončení první světové války do Čech, směřovalo české malířství včetně jeho vrstevníků už k jinému, dalšímu výrazu. Radimský zůstal osamocen v prodlužování tradice impresionismu, jeho malba, která setrvávala podle francouzského vzoru prosvětlená, obsahově pak zaměřená převážně na přírodu středního Polabí, začala sklízet spíše kritiku. Radimský byl pracovitý, pilně maloval a jedna výstava střídala druhou, všechny byly komerční, proto je dodnes převaha jeho obrazů v soukromém majetku. Václav Radimský zemřel 1946 v sedmdesáti devíti letech v kolínské nemocnici na zápal plic. Radimského tvorbu můžeme rozdělit na dva námětové a časové okruhy. První spadá příbližně do let 1890 až 1918, kdy malíř žil u Giverny nedaleko Barbizonu a jeho stálou inspirací byla řeka Seina a příroda v okolí Giverny. Druhý je vymezen Radimského návratemdo Čech po skončení první světové války a jeho smrtí. Tehdy se malířův zájem se stejnou intenzitou soustředil převážně na zobrazování řeky Labe a krajiny kolem Kolína. Radimského obrazy se vyznačují jednoduchým ale působivýmkrajinnýmzáběrem, výraznou a efektní barevností, jeho škála zejména žlutých, zelených, hnědavých amodrých tónů je impozantní. Zajímavý je i způsob malby, který při práci na některých obrazech používal, s vynecháním míst na kartonu, tedy s využitím jeho podkladu. S touto technikou se Radimský seznámil právě ve Francii. Prodejní výstava obrazů Václava Radimského v Galerii Kodl sice není rozsáhlá, avšak jistě návštěvníky potěší kvalitou své nabídky. Soubornou výstavu tohotomalíře připravuje na podzimní měsíce letošního roku Galerie hlavního města Prahy a soustředění Radimského děl na této výstavě v Městské knihovně by mělo být objevné.Naděžda Blažíčková-Horová
Položky výstavy
(1867–1946) Cesta v Giverny (Claude Monet při odpočinku na cestě)
(1867–1946)
Cesta v Giverny (Claude Monet při odpočinku na cestě)
(1867–1946) Potok v Giverny
(1867–1946)
Potok v Giverny
(1867–1946) Říční rameno
(1867–1946)
Říční rameno
(1867–1946) Lekníny
(1867–1946)
Lekníny
(1867–1946) Říční zákoutí
(1867–1946)
Říční zákoutí
(1867–1946) Zrcadlení (Odraz stromů na vodní hladině)
(1867–1946)
Zrcadlení (Odraz stromů na vodní hladině)
(1867–1946) Jaro v lese
(1867–1946)
Jaro v lese
(1867–1946) Starý Kolín
(1867–1946)
Starý Kolín
(1867–1946) Převozník u řeky
(1867–1946)
Převozník u řeky
(1867–1946) Večerní nálada
(1867–1946)
Večerní nálada
Velký ořešák
Velký ořešák
(1867–1946) Stromoví
(1867–1946)
Stromoví
(1867–1946) Rybník s lekníny
(1867–1946)
Rybník s lekníny
(1867–1946) Louka u lesa
(1867–1946)
Louka u lesa
(1867–1946) Jarní řeka
(1867–1946)
Jarní řeka
(1867–1946) Krajina s řekou
(1867–1946)
Krajina s řekou
(1867–1946) Stromy u vody
(1867–1946)
Stromy u vody
(1867–1946) Zátoka
(1867–1946)
Zátoka
(1867–1946) Před bouří
(1867–1946)
Před bouří
(1867–1946) Zimní večer na řece
(1867–1946)
Zimní večer na řece
(1867–1946) Měsíční svit
(1867–1946)
Měsíční svit
(1867–1946) Na řece na podzim
(1867–1946)
Na řece na podzim
(1841–1927) Stromy v Île de France
(1841–1927)
Stromy v Île de France
(1867–1946) Z Polabí
(1867–1946)
Z Polabí
(1867–1946) Topoly
(1867–1946)
Topoly
(1867–1946) Větrný den
(1867–1946)
Větrný den
(1867–1946) Lesní potok
(1867–1946)
Lesní potok
(1867–1946) Jarní jitro
(1867–1946)
Jarní jitro
(1867–1946) Sušení prádla
(1867–1946)
Sušení prádla
(1867–1946) Krajina s povozem
(1867–1946)
Krajina s povozem
(1867–1946) Za deště
(1867–1946)
Za deště
(1867–1946) U řeky
(1867–1946)
U řeky