„Život na nás nanáší nové a nové vrstvy neviditelného papíru. Pro jednu zapomínáme na druhou.“ Jako by tento Kolářův citát vyjadřoval jeho vlastní osobnost. Za svůj život prošel mnohými zkušenostmi a zaměstnáními, a to vše se odrazilo i v jeho tvorbě. Učil se truhlářem, sbíral tenisové míčky, psal kovbojky a detektivky, byl ošetřovatelem, hlídačem, nádeníkem u bagru i betonářem, konferenciérem, vedl týdeník, ale i redakci nakladatelství. Právě tato umělcova všestrannost spolu s citlivou povahou vedla k tomu, že se rozhodl překonat slovní hranici poezie a vstoupit do ještě apelativnějšího vizuálního území. V  šedesátých letech tak začíná tvořit tzv. „evidentní poezii“ – poezii evidující, tedy zaznamenávající stopy života. Bezprostředně poté rozvinul mnoho vlastních variant techniky koláže, pro něž také později sepsal vlastní slovník. Patřila mezi ně i chiasmáž – koláž sestavená z drobných útržků nebo ústřižků, které dohromady tvoří homogenní pole. Předložená reliéfní chiasmáž vznikla v roce, kdy Jiří Kolář jako jeden z prvních podepsal Chartu 77, a zároveň v době, kdy jeho věhlas stoupal, a účastnil se mnoha významných výstav v zahraničí, které ho zavedly až k pařížskému exilu. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.